Jak jsem překonala pohled na holka jako na nepřítelkyně

Multimedia >>> Articles >>> Jak jsem překonala pohled na holky jako na nepřítelkyně

Několik let měla Jennifer Love Hewitt všechno, až na blízké přátelé. Tady je, jak jí jedna žena-ne celebrita- pomohla rozpohybovat se.

Bylo mi šest týdnů, když táta odešel. Můj bratr byl velká náhrada a maminka byla úžasná, takže jsem z toho vyvázla poměrně nevyděšeně. Ale otcova nepřítomnost ovlivnila mé vztahy- obzvlášť s holkami.

Většinu života jsem neměla žádné blízké kamarádky. K holkám jsem byla milá, pracovala s nimi, znám hodně dívek, ale velký kus v mém životě byli všichni mí přátelé muži. Nedávno jsem si začala uvědomovat, že důvod proč jsem nikdy neměla přítelkyni je, že jsem měla zkreslený pohled na roli, kterou předpokládaly hrát v mém životě. Chodila jsem s kluky, kteří mě podváděli a já nikdy neměla blízko k tátovi, ale tyto zkušenosti mě skutečně přiměly vidět holky jako nepřítelkyně: Kterákoliv z nich ti ukradla kluka nebo odvedla tátu. Nepříjemně jsem se cítila obzvlášť s dívkami, kteří mají blízký vztah s otcem. Pořád jsem si říkala, jak můžeš chtít flákat se s tátou?

Bylo mi devět, když jsme s mámou opustily Texas a přestěhovaly se do L.A. Hned jsem začala pracovat v zábavním průmyslu a na dalších pár let jsem zjistila, že je lehčí být kamarádka s kluky. Na střední si mě holky dobíraly, protože jsem byla "herečka a šílená holka" a na konkursech byl stupeň konkurence jako "Jé, ty jdeš na konkurs? No, myslím že na ten nepůjdu." Mezi mými kamarády nebyl žádný takový. Řekla jsem si, tak jo, prostě nejsem holka holek.

Ale když mi 17, s mámou vyrazila jsem na Hawai, což nezměnilo úhel pohledu, ale celý můj život. Byla jsem na večeři, když ke mně přišla skupinka dětí mého věku a žádaly o autogram. Jedna z dívek se držela zpátky. Všímala jsem si jí víc než ostatních, protože ona tam nebyla proto, že by se snažila dostat se ke mně blíž. Najednou jsem se slyšela říkat "Dám vám lidi autogram, když tu se mnou budete do konce týdne. Nikoho svého věku tu neznám." Nevím jak mě to napadlo- prostě mi to vypadlo z pusy."

Zbývající část týdne jsem strávila s Jenny, dívkou, která byla trochu plachá. Chodily jsme tancovat, jedly tuny nezdravého jídla a válely se u bazénu. Ona se mě nikdy nezeptala na jedinou věc z mého života v Hollywoodu. Nikdy se neptala na Party of Five. Nikdy se neptala, jaké to bylo líbat Scotta Wolfa. Pamatuju si, že mi to přišlo divné- zajímalo mě, proč o tom nemluví. Hodně mých přátel totiž pracovalo v zábavním průmyslu a o tomhle chtěli pořád mluvit. Jenny dokončovala vysokou, byla to úplně normální dívka a na škole jí záleželo. Byla to taková úleva připojit se s ní k skutečným věcem, jako který kluk byl hezkej, jaká písnička se nám líbí, jakou knížku máme rády. Když se musela vrátit zpátky do Chicaga, byla jsem neklidná. Obě jsme si vyřvávaly oči. Poprvé v životě jsem cítila hluboký žal. Ale začali jsme si volat, což se zdálo dobré a bezpečné. Teď jsme kamarádky už osm let. Mohla bych jí zavolat a říct "Jenny, musíš přijet do L.A.- jdeme na Oscar party." Nebo "Musím tě tu mít- mám zlomený srdce." A ona skočí do letadla. Kdykoli se cítím v životě zmatená, strávím s Jenny 10 minut u telefonu a vím přesně kdo jsem.

Po tom, co jsem potkala Jenny, jsem začala být kamarádka s ostatními děvčaty. Jednou byla Jenny ve městě, tak nás šla skupina na bowling. Pamatuji si, že jsem se cítila fakt vyděšená, protože bych nikdy předtím nešla s tolika holkama ven. Při cestě tam se mě Jenny vyptávala "Co je s tebou? Proč se chováš tak divně?" Já řekla "Co kdybych neuměla dobře hrát? Co kdyby mě kritizovaly?" Jenny odpověděla "O čem to mluvíš? Že by tě kritizovaly? Jsou to tvý kamarádky, ty troubo! Chtějí tě napnout, tak si z tebe dělají srandu!" Když to dořekla, cítila jsem se hned líp. Ale chvíli mi dalo, než jsem si uvědomila, že je to opravdu v pohodě, že ženy se navzájem mohou pozvednout a podpořit spíš, než se dát každá vlastní cestou s falší a konkurencí- s takovým chováním jsem se někdy setkala i na konkursech.

Setkání s Jenny docílilo v mém životě obrovského přelomu. Nyní mám důvěru ve faktu, že mohu bát s ženami kamarádka. Naučila jsem se, že život bez ženského přátelství není tak mimořádný jaký může být s těmi blízkými. Jednou nám bude s Jenny společně osmdesát. Budeme mít děti, a vnoučata, a budeme si naše písničky zpívat patnáctkrát za sebou a skládat k nim choreografii. S Jenny jsem nejčistší podoba sama sebe.